Slovo na cestu
Začnu otázkou: „Co si myslíme sami o sobě?“ Zdá se vám to banální? V tom, co si myslíme o lidech kolem nás máme jasno. Aspoň občas v duchu posuzujeme svoje nejbližší – manžel manželku a naopak, posuzujeme své sousedy, máme své názory na emigranty, na Ukrajince atd.
Jak ale vnímáme sami sebe? Zamýšlíme se někdy nad sebou? Na začátku nového roku by se to asi mělo. Nejen na začátku!
Přejdu ale k věci. Po letech nám byly podsouvány názory, říkalo se jim vědecké, že člověk je jen trochu vylepšený druh opice, jakási nahá opice – vždyť máme společného předka! Některé znaky máme společné se zvířaty a za vzor je nám například dáváno to, že i sameček má více samiček, že i zvířata a hmyz mají jistý druh své řeči, že jsme přece všichni z jednoho materiálu, ze stejných prvků (nic proti tomu).
Slova Bible o člověku byla již předem odmítána a k mnohým se dodnes vůbec nedostala. Takové zastaralé myšlenky se přece do dnešní moderní společnosti nehodí!
Je ale nutné vědět, kdo jsme. Kdo je člověk! A Bible nám to říká jasně. Každý z nás je obdařený rozumem, vlastní vůlí, takže nemusí jednat instinktivně jako zvířata, ale může se svobodně rozhodovat v souladu se svým svědomím. „Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Na světě byl, svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc státi se božími dětmi.“ (Jan 1, 9–12)
Každý z nás je stvořen Bohem k jeho obrazu. Každý z nás je cennější než celý vesmír. Má duši, která nemůže zaniknout. Není složená jako ta tajemná hmota, kterou vidíme. V duši je kus neviditelného Boha, je věčná, jako je věčný On, Stvořitel a Tvůrce, který všechno naplňuje a udržuje. Každý z nás v sobě od narození nese obraz Boha.
Ve sporu s Farizeji o daň císaři se ptali Ježíše, jestli je dovoleno dávat daň císaři. Chtěli na něj nastražit léčku. Ježíš jim odpověděl: „Ukažte mi peníz daně. Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mat. 22, 15–22)
Z deníku Jiřího Grygara: „Umíme se potápět jako ryby, umíme létat jako ptáci, teď ještě abychom se uměli chovat jako lidé!“
Nedávejme si žádná předsevzetí, o kterých stejně víme, že je nesplníme. Přemýšlejme o tom, kým jsme a kým chceme být. Nahými opicemi, nebo božími dětmi? Když se rozhodneme pro to druhé, zaměřme k tomu celý náš život, a on dostane tu pravou krásu.
Přeji krásný a šťastný, Bohem požehnaný celý nový rok 2023.
P. Stanislaw Sikora, farář
