O Velikonocích
Velikonoce den po dni
Svatý týden
Poslední dny postní doby nesou název Svatý týden. Ten začíná Květnou nedělí a končí nedělí velikonoční (neděle vzkříšení, Hod Boží velikonoční). Oslava Svatého týdne je zahájena slavnostním vstupem o Květné neděli, v němž se symbolicky naznačuje, že "následujeme Pána na cestě jeho utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě".
Květná neděle (připomínka Kristova slavného vjezdu do Jeruzaléma)
Šestá neděle postní má v římském misále název: "KVĚTNÁ NEDĚLE O UTRPENÍ PÁNĚ". Tímto názvem je naznačen hlavní motiv začátku Svatého týdne, daný dvěma částmi, které dohromady tvoří jedno velikonoční tajemství: vítězství, a oslava Páně (symbol palmových ratolestí) i utrpení a smrt (četba pašijí). Obě témata jsou nerozlučně propojena v tom, co tento den charakterizuje: v památce Kristova slavného vjezdu do Jeruzaléma a v eucharistické slavnosti. Vyjadřuje se zde to, co je základem křesťanského života: Pán nikdy není jen trpící nebo jen oslavený. Je trpící, ukřižovaný, ale zároveň ten, který vstal z mrtvých.
„Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak jeho údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava...“ (Svatý Augustin)
"Zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích." (1Petr 2,21)
Velikonoční triduum
Vrcholem a středem křesťanské liturgie je "slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně". Toto třídení začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání.
Zeleným čtvrtkem začíná tzv. velikonoční triduum (třídení). Na Zelený čtvrtek se připomínají dvě hlavní události: 1. Ježíšova večeře na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy, ustanovuje tajemství eucharistie a zároveň je zrazen od Jidáše 2. Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...
Velký pátek (den, kdy zemřel Ježíš Kristus)
Velikonoční Velký pátek je součástí Svatého týdne a velikonočního tridua. Na Velký pátek se připomíná smrt Ježíše Krista na kříži. Je to výhradní den v roce, kdy středem církevní liturgie a jejím vrcholným momentem není eucharistie, ale kříž.
Bílá sobota a Velikonoční noc (vigilie)
Bílá sobota je druhým dnem tak zvaného velikonočního - tridua (třídenní). Je to den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den ticha. Křesťané prodlévají u hrobu Pána, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekonají žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění (vigilie), a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii).
Neděle zmrtvýchvstání, „Hod Boží velikonoční“
Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" ("mši svaté") a tento den nazvali "dnem Páně". Každá neděle v roce je tedy "oslavou Velikonoc" - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.
Velikonoční oktáv a doba velikonoční
Oslava Velikonoc trvá dalších padesát dní ("velikonoční doba") a vrcholí slavností Seslání Ducha svatého (Letnice). Latinský název Pentecostes znamená "padesátý den velikonoční slavnosti". První týden po Velikonocích se nazývá "velikonoční oktáv". Čtyřicátý den po Velikonocích (čtvrtek v šestém velikonočním týdnu) se slaví svátek "Nanebevstoupení Páně".